Na naši vnitřní frontě probíhají těžké existenční boje, které se týkají statisíců lidí. Boje jsou postupem času stále litější a celkově četnější. Jejich hrdiny známe. Jsou to matky s dětmi z neúplných rodin, jsou to osamělí důchodci, invalidé, lidé s minimální mzdou, ale též i několik desítek tisíc bezdomovců.

S kým bojují? S nejrůznějšími sociálními institucemi státu. Dávky, které jim dávají, jsou malé, často pozdě poskytované. Sociálně slabí lidé trpí, s nimi sta tisíce jejich dětí.

V tomto boji též umírají lidé, naši spoluobčané, zpravidla po delší době na různé mrtvice, infarkt, i na obyčejnou chřipku, jíž zeslabené tělo nemůže odolat. Chudoba roste, zachvacuje stále více lidí. I tito lidé jsou součásti jednoho zdroje státní moci v republice. Od nich odvozují ústavní instituce svou moc. Tedy i vláda, ministři, poslanci a senátoři. Je–li tomu skutečně tak, pak je fundamentální otázkou, jak může vláda vládnout tak, aby již dlouhodobě postupně zhoršovala jejich životní podmínky. Může s tím lid, který je jediným zdrojem státní moci, jak říká Ústava ČR, souhlasit a takovou vládu trpět?

Jistě nemůže! Zvláště když si uvědomíme, kam všude peníze ze státního rozpočtu jdou. Samozřejmě, že princip solidarity uznáváme, ale naši pomoc druhým můžeme poskytovat pouze tehdy, když jsou saturovány základní životní potřeby všech našich spoluobčanů. Rozhazovat peníze po milionech a miliardách jako pomoc druhým nemůžeme. U nás lidé trpí. Vládo, zbavte je tohoto utrpení a pak teprve nechť republika pomáhá jiným potřebným. Nemůžeme však za současného žalostného a stále se zhoršujícího stavu souhlasit s tím, abychom vyváželi zbraně, včetně těžkých za desítky miliard korun do zahraničí. Nemůžeme přijímat v takovéto žalostné situaci další statisíce uprchlíků a komplexně o ně pečovat. Nemůže při nutné pomoci zvýhodňovat cizince před našimi spoluobčany, kteří vytvářejí hodnoty, jež pak vláda tak nespravedlivě rozděluje.

Pokud skutečně chceme mír, pak musíme se především snažit, aby zavládl u nás v republice. Aby lidé měli kde bydlet, měli teplo a světlo ve svých bytech a dostatek potravy, aby se mohli najíst. I panství práva je základem vnitřního míru.